Jak jsem si hrál na Janapku

Pieter Breughel [čti Brojchl či Brechel] své jméno udělal nesmrtelným... tedy dokud budou lidé nepořádní a bude aspoň někdo mluvit česky. Lidé budou pamatovat na jeho obrazy plné zmatku a nepořádku. A pokud ne takto, tak minimálně slovem brajgl.
Jára Cimrman na to šel z druhé strany: vytvořil deset obrazů, na nichž zachycuje deset naprosto dokonale vysmýčených a uklizených pokojíčků v naději, že se jeho jméno stane pro čistotu ekvivalentem. Tam, kde Breughel uspěl, Cimrman pohořel.
Tam, kde neuspěl Cimrman, uspěla moje -troufam si rict, že (spoň doteď) kamaradka- Janapka. Pravda, když přijdu do uklizeného pokoje, tak pochvala paní domácí nezní "máte tu pěkná Janapka", zato já měl dneska vyloženě "Janapčin den". Stala se nesmrtelnou díky svým úzasným příběhům na svém blogu, plným paranormálních jevů, kapek a napětí či dokonce erotiky.
Jak tedy vypadal můj Janapčin den (prosím, psát s velkým J na začátku!). Odpoledne po obědě jsem si nešťastnou náhodou shodil hrnel na stole, ve kterém byl právě zalytý čaj. Ten skončil v klávesnici (naštěstí pouze numerická část a pouze externí, nikoli v notebooku - uf), kde chvilku nefungovalo (+), ale už jede. Oparil jsem si taky celé zápěstí (než čaj hrkl do klavesnice) a část dlaně. Aby toho nebylo málo, dobrá půlka, co letěla expres po parabole (balistické křivce) mi skončil na stehně (škody žádné). Byl jsem naštván, ale s běžným 'to se stává' jsem to přežil.
Poobědová část dne se dále nesla v duchu dalších malých katastrof. S myšlenkou 'jedu na baterku, vytáhnu počítač ze sítě' jsem si dopřál krátký odpočinek na příjemný start počítače, kontrolu žurnálu a přihlášení do systému. Zde jsem si již řekl, že jsem fakt lama a lůzr.
Bohužel jsem nezůstal ušetřen dalších příjemností. Při umývání nádobí jsem zjistil, že popálená ruka fakt bolí, tak jsem pro jistotu to zkoušel pouze jednou, což samozřejmě nešlo. Mezitím se mi příjemně rozpaloval friťák na večeři. Všiml jsem si, že olej je již výrazně pod ryskou, což je moc divné - friťák jsem nepoužil ani nepamatuji, ale pamatuji, že jsem olej doléval. A co génia nenapadlo? Ano, hádáte správně. Doplnění oleje do rozpáleného friťáku by prece mělo být bezpečné. Ano, je. Ale není dobré, když:
1.) máte plnou flašku s olejem a ten při naklonění 'skáče' - znáte to, když si dáváte mléko z krabičky, krabička se zmenšuje, zmenšuje a pak, zrovna ve chvíli, kdy máte hrnek tak akorát plný, udělá hrk. A máte mléko všude po stole. No, mi se stalo to a samé. Jenže s olejem. Nebyl problém, že by se do nádoby už nevešel. Problém byl, že udělal 'cák' v milionu malých, fakt horkých kapičkách. Čímž se dostáváme k bodu
2.) Není dobré doplňovat olej, když máte problém s tlakem - potřeboval jsem se chytnout, protože se mi zatočila hlava.
Hlava - obličej - zůstal v pořádku, ale všechny ty malé horké kapičky mi přistály na té již jednou spálené ruce. A tehdy mi to došlo: mám Janapčin den.
Janapka totiž ve svém posledním příspěvku napsala větu:
Všechny, co čekali vtipné komentáře či příhody zklamu. Nekonají se. Chvíli se konat asi nebudou.. A tak si ta 'janapkatost' sedla na mne, jakožto jejího velkého fandu.
Takže pro příště: až budete mít takovýto podobný den, tak to není den pod psa, ale Janapčin den. Ono den pod psa je zcela zcestné rčení, protože včera jsem potkal psů hned několik a pod bříškem něco měli, ale 'dnem' bych to rozhodně nenazval...